Na objednávku Velikonočního festivalu duchovní hudby vznikají čtyři nová oratoria na autorská libreta, která vycházejí z latinských textů stěžejních biblických příběhů. Projekt s názvem Via sancta je rozdělen do dvou večerů: první z nich představí starozákonní oratoria Tomáše Krejčího a Lukáše Hurníka, druhý pak oratoria Jiřího M. Procházky a Ondřeje Múčky, kteří čerpají z Novozákonní tematiky.
Zelený čtvrtek je věnován starozákonním příběhům a tématu oběti. Tomáš Krejčí v oratoriu Abraham zpracovává text knihy Genesis a příběh praotce tří náboženství. Oratorium Israel in Aegypto pharaonis Lukáše Hurníka přenese posluchače do knihy Exodus. „Zařazení první části projektu právě do rámce festivalových temných hodinek, tedy koncertů od 21 hodin a pouze při svíčkách, není náhodné – starozákonní příběhy, které tvoří její osu, patří k biblickým čtením při velikonoční vigilii a připomínají kořeny víry, z nichž vyrůstá křesťanská tradice,“ vysvětlil dramaturg festivalu Vladimír Maňas. Druhá část oratorního diptychu Via sancta symbolicky otevírá velikonoční oktáv a rozvíjí ústřední velikonoční motiv vzkříšení. Dramaturgicky tak tvoří bránu mezi starozákonními předobrazy a jejich novozákonním naplněním.
„Ačkoliv se koncerty konají ve dvou různých dnech, chtěli bychom, aby je posluchači vnímají jako jeden celek, jako čtyři duchovní zastavení,“ upřesnil Maňas. Vstupenky se dají koupit zvlášť na 2. i 7. dubna, ti, kdo navštíví oba večery, získají 40% slevu na vstupenky.
„Abraham, praotec mnoha národů, je konfrontován s Bohem. Boží hlas plný tvořivé síly mění jeho život a zasahuje do něj a on naslouchá, pochybuje, zápasí a koná ve světle Božího příslibu. Stává se tak i praotcem víry pro budoucí generace, příkladem života v dialogu se Slovem, kterému nedokáže plně porozumět, ale důvěřuje v jeho dobrotu a lásku.“ Tomáš Krejčí
„Hlavní postavou biblické knihy Exodus je Mojžíš, pověřený Hospodinem, aby vyvedl zotročené Izraelity z Egypta. Toto zpracování příběhu obrací pozornost také k faraonovi, vládci, jemuž neomezená moc dovoluje nevypočitatelně měnit názory a rozhodnutí: nařídí zabíjet všechny nově narozené židovské chlapce, ale jednoho, vyloveného vlastní dcerou z Nilu, nechá žít ve svém paláci. Když chlapec dospěje, faraon v něm najednou vidí nepřítele a usiluje o jeho život. Odmítá propustit Izraelce z Egypta, ale tváří v tvář deseti ranám egyptským se kaje a exodus umožní. Když následně zjistí, že je to vnímáno jako slabost, postaví se sám do čela vojsk a exulanty pronásleduje. Hospodin pak nad ním zavře mořskou hladinu. Hudebně se oratorium volně vrací k nejstarším podobám této formy, třeba z dílny Carissimiho.“ Lukáš Hurník
„Oratorium Maria apud sepulcrum vzniklo na půdorysu dvanácti částí: prologu, šestice obrazů, čtveřice instrumentálních intermezz a epilogu. Latinské libreto vychází z biblických citací Izaiášova proroctví, Markova a především Janova evangelia, dějové momenty doplňují autorské pasáže. Hudba sleduje proměnu od ticha a bolesti k paprskům naděje a radosti. Komorní obsazení vytváří zvukovou architekturu na hranici modlitby, dramatu a meditace. Dílo se odehrává na hranici času – na zlomu mezi temnotou a světlem (chiaroscuro), propojuje staré s novým a zároveň promlouvá k současnosti. Je cestou jakýmisi malými dějinami spásy, vedenou přes nedělní vigilii k okamžiku, kdy první světlo proniká do tmy, přes zásadní okamžik radosti ze vzkříšení až po první zvěstování. V centru děje stojí Maria – žena, která ve tmě hledá naději a v slzách poznává Spasitele. Ona sama je hybatelem děje a tou, která nejen své blízké, ale i nás jako pozorovatele povzbuzuje a připomíná Kristova slova: ‚Já jsem světlo. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života. ‘Z úžasu, ticha a bázně pak vyrůstá její zvolání: ‚Rabbúni.‘ Krok z hrobu na světlo se stává prvním krokem do nové podstaty a Maria prvním člověkem, který tuto zprávu zvěstuje světu.“ Jiří M. Procházka
„Komorní oratorium Emmaus se tematicky zaobírá slavením vůbec první eucharistie v dějinách církve. Toto je také ústřední téma kompozice. Dalším aspektem je výklad prorockých zpráv o Božím služebníku, který kvůli vykoupení lidstva podstoupil smrt na kříži. A konečně třetím tématem je cesta. Z Jeruzaléma do Emauz. A pak také zase zpátky. Už jen ta cesta tam nebyla vůbec krátká. Navíc ji absolvovali dvakrát. Je zde patrná touha a obrovská radost ze vzkříšeného Pána. Hlas Ježíše je svěřen basu, emauzští učedníci jsou oba tenoři, proroctví jsou svěřena ženskému trojhlasu. Roli evangelisty přebírá celý ansámbl. Vzhledem k tomu, že toto oratorium navazuje na předchozí události Velikonočního Božího hodu, je hudebně a tematicky propojeno s kompozicí Jiřího Miroslava Procházky, která dokonce i cituje úvodní větu: ‚Téhož dne odpoledne šli dva učedníci do vesnice jménem Emauzy…‘.“ Ondřej Múčka
