O festivalu

Vznik festivalu se datuje do roku 1992 a jde o vůbec první festival svého druhu v České republice. Reaguje na stálý zájem posluchačů o koncerty duchovní hudby tematicky spjaté s liturgicky významným obdobím Velikonoc. Ve středoevropském měřítku zůstává ojedinělým mezinárodním projektem věnovaným výhradně duchovní hudbě s akcentací na objevnou a zajímavou dramaturgii a na vynikající interpretační výkony.

Od svého počátku v roce 1992 je festival definován liturgickou dobou svého konání, tato tendence ještě zesílila od roku 2012. Od této doby festival organizačně zajišťuje Filharmonie Brno, po stránce programové historik a muzikolog Vladimír Maňas, od roku 2022 společně s varhaníkem, organologem a referentem pro liturgickou hudbu Brněnského biskupství Ondřejem Múčkou.
Velikonoční svátky zde nemají jen roli volného označení časového rámce či tématu, ale ony dva týdny – pašijový a velikonoční – v nichž se festival odehrává, představují základní půdorys a zdroj inspirace zároveň. Úvodní koncert na Květnou neděli a závěrečný o neděli Božího milosrdenství bývají tradičně pojaty jako provozně nejnáročnější, zpravidla v obsazení symfonického orchestru, sboru a sólistů. Tyto okolnosti rovněž spoludefinují repertoárový okruh, jako je tomu i v případě kontrastních komorních produkcí zejména v průběhu Svatého týdne. Budiž však znovu připomenuto, že klíčovým inspiračním východiskem je liturgický čas, a to především v případě Svatého týdne, bohatého na události i pestrost liturgie.

Uvádění soudobé duchovní hudby, a to včetně festivalových objednávek, je tedy integrální součástí festivalu. Podobný univerzální význam má lokální aspekt. Ten umožňuje vytvářet originální festivalové programy, inspirované hudebním provozem v Brně, na Moravě, v českých zemích od středověku do současnosti. Vede nás k tomu všímat si různých pramenů (antifonář Elišky Rejčky, Jistebnický kancionál, kodexy renesanční polyfonie), provozovaného repertoáru (oratoria, liturgická díla) stejně jako místních autorů 19. až 21. století. Lokálnost vnímáme nikoli jako kvalitativní hodnocení, ale ve smyslu nezastupitelnosti festivalu jako služby nejen vůči publiku, ale také směrem k místním autorům a interpretům, a konečně pak ve smyslu vytváření nových příležitostí a symbióz, tedy ideálního prolnutí díla, interpreta i posluchače.

Text dramaturga Vladimíra Maňase o kompletní historii festivalu můžete číst zde.