Přetváření
2—16/4/2023
Třicáté výročí festivalu, které připadá na rok 2023, je příležitostí k vykročení a hledání nových horizontů. Kromě nepřeberného bohatství liturgické a duchovní hudby uplynulých staletí i současnosti jsou pro festival klíčovou inspirací samotné velikonoční svátky v jejich poselství smrti a vzkříšení. Prolnutí bohaté hudební a liturgické tradice představuje festivalové téma přetváření: hledání pozapomenutých perel, nečekaná setkání staré a nové hudby i uvádění zcela nových skladeb.
Třicátý ročník zdobí oblouk mezi kdysi slavným Stabat Mater brněnského dómského varhaníka Františka Musila, srovnávaným se stejnojmennou kantátou Antonína Dvořáka, a známým, přesto však stále inspirujícím a radost vzbuzujícím chvalozpěvem Te Deum právě druhého zmíněného skladatele. K provedení Musilova Stabat na zahajovacím koncertu spojí své síly několik brněnských sborů s Filharmonií Brno pod taktovkou Tomáše Krejčího. V závěru festivalu Dvořákovo Te Deum spolu se Mší As dur Franze Schuberta provede rovněž domácí orchestr a dirigent Jaroslav Kyzlink.
Hned s druhým festivalovým koncertem, přinášejícím mimo jiné Postní meditace Marc-Antoine Charpentiera, započíná linka francouzské duchovní hudby, zdůrazněná třemi různými programy temných hodinek a uzavřená velikonočním varhanním recitálem s díly Widora, Duruflého a Messiaena. Mezi premiérami náleží klíčové místo skladbě Ze všech sil Slavomíra Hořínky a velikonočnímu oratoriu Mysterium paschale Františka Fialy. Poprvé se na festivalu představí český komorní orchestr L‘Armonia Terrena s prolnutím barokní a novější duchovní hudby. Se začátkem třetího desetiletí festivalu se jeho součástí stal program tří temných hodinek. Jubilejní třicátý ročník poprvé vstupuje i do vlastního liturgického provozu, a to uvedením díla Missa brevis (1984) Knuta Nystedta při večerní mši svaté v kostele sv. Tomáše na Hod Boží Velikonoční.
Vladimír Maňas dramaturg festivalu
Tělo / Vtělení / Oslavení
10—24/4/2022
Na rok 2021 původně připadal jubilejní třicátý ročník festivalu. Protože však pro nakonec neuskutečněné ročníky 2020 a 2021 vznikla řada unikátních projektů a premiér, velikonoční festival v roce 2022 symbolicky představuje splynutí těchto programů, které se neuskutečnily kvůli pandemii. Původní emblémy těla – umučeného i oslaveného – se tak staly ještě aktuálnějšími.
Zahajovací koncert, tradičně konaný na Květnou neděli, nese tentokráte název „Affettuoso“ („s mocným vzruchem duševním“ dle Ottova slovníku naučného). Důvodem není jen česká premiéra klasicistní postní kompozice Antona Zimmermanna, ale také niterný charakter ostatních skladeb a procítěná, zapálená interpretace souboru Musica Figuralis. Ponor proti proudu času pak dokoná unikátní uvedení všech dvaceti sedmi responsorií (vydáno 1611) Carla Gesualda da Venosa v podání tří různých souborů v rámci tří festivalových temných hodinek.
V linii soudobé duchovní hudby zazní v české premiéře Meditace pro sólový klarinet islandského skladatele Atli Heimira Sveinssona, nové nastudování festivalové objednávky estonského skladatele Toivo Tuleva v kombinaci s díly Antona Brucknera a konečně premiéra komorní celovečerní skladby Adorace Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Pavla Zemka Nováka.
Přísliby nových horizontů však s sebou nemusí nést nutně jen díla soudobá. Soubor Czech Ensemble Baroque pro závěrečný koncert festivalu připravil unikátní provedení slavnostních žalmů Antonia Vivaldiho pro dva orchestry a dva sbory s Andreasem Schollem jako sólistou. Letošní festival tak procítěně započne, procítěně i skončí.
Vladimír Maňas dramaturg festivalu
Ceremonie / Je dobré slavit Pána
14—28/4/2019
Velikonoční festival duchovní hudby se dosud inspiroval především děním ve Svatém a Velikonočním týdnu, motivy oběti/utrpení a vzkříšení. 28. ročník festivalu bude objevovat různé podoby těchto motivů napříč časem i křesťanským světem. V pomyslném středu Evropy se během dvou týdnů s nadsázkou setkají všechny končiny země a jejich liturgie.
Na Květnou neděli zazní gregoriánský chorál v podání Scholy Gregoriany Pragensis a premiéra díla na objednávku festivalu od estonského skladatele Toivo Tuleva. Pestrost liturgické a v širším významu duchovní hudby představují varhanní recitály s repertoárem barokním, romantickým i soudobým, zpívaná východní liturgie i mimořádné uvedení pašijové symfonie Františka Gregora Emmerta pro sólové housle. Rozmanité budou i temné hodinky, završené na Velký pátek Koncertem pro sbor Alfreda Schnittkeho v podání sboru VUT Vox Iuvenalis a dalších brněnských pěveckých těles. Schnittke zde zhudebnil texty z Knihy nářků arménského teologa z 10. století Řehoře z Nareku.
Velikonoční týden pak vyplní mimo jiné velikonoční procesí v Římě kolem roku 1600 s hudbou Tomáse Luise de Victoria a jeho současníků v podání španělského souboru La Grande Chapelle. Festival završí Velikonoční oratorium Johanna Sebastiana Bacha v Besedním domě, vůbec první brněnské provedení tohoto díla v takzvané poučené interpretaci Czech Ensemble Baroque.
Vladimír Maňas dramaturg festivalu
Zahrada, vinice
25/3—8/4/2018
Zahrada jako ohrazené místo, útočiště v úzkostech.
Getsemanská zahrada, kam se Kristus chodíval modlit, se nacházela na úbočí Olivové hory. Možná proto se v moravské lidové tradici stává vyvoleným dřevem kříže právě olivovník, vzácný a exotický, který by zdejší mrazy nepřežil.
Olivový olej je vedle včelího vosku tou nejcennější obětinou, jím se sytilo věčné světlo v lampách svatyní, ale také olejem určeným k pomazání (slovo Kristus/Mesiáš znamená Pomazaný). Olivovou ratolest přinesla holubice zpět k Noemově arše poté, co opadly vody potopy.
Oliva jako symbol vykoupení.
27. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby je inspirován emblémem zahrady i jejími poklady. Symbolika rostlin je s křesťanskou tradicí svázána podobně úzce jako jejich praktické využití, naše porozumění těmto významům i spojitosti různých květin s jednotlivými částmi liturgického roku se však postupně vytrácejí. Velikonoční festival chce tyto různé významy připomenout: začíná příznačně právě na Olivetské hoře s Beethovenovým oratoriem, v Getsemanské zahradě setrvává v bdění (Vigilie Wolfganga Rihma) a k lidové tradici odkazuje vyjitím za hradby města do secesního chrámu Neposkvrněného Početí Panny Marie na Křenové, kde zaznějí Janovy pašije Petra Varmuži na nápěvy moravských lidových písní.
Ve velikonočním týdnu jsou květinové vzory vetkány do radostných mší středověké Itálie, které představí mezinárodní soubor Mala Punica (Granátová jablka). Getsemany připomíná sám vzkříšený Kristus, kterého Marie Magdalská považuje nejdříve za zahradníka. Emblém zahrady může splývat s představou ostrova. Pokud ten však přestane být útočištěm, může se stát spíše biblickou vinicí, kterou si Pán vyvolil, a ona se obrátila proti němu.
Vladimír Maňas dramaturg festivalu
Svědkové, svědectví
9—23/4/2017
Nejvydatnější inspirací pro Velikonoční festival duchovní hudby je samotné jeho zakotvení mezi Svatý týden s připomínkou Poslední večeře a Umučení Krista a neděli Zmrtvýchvstání Páně s následujícím velikonočním týdnem. Motivem festivalu v roce pětistého výročí reformace je téma svědectví.
Dva týdny festivalu propojuje uvedení Matoušových pašijí Johanna Sebastiana Bacha a oratoria Paulus Felixe Mendelssohna Bartholdyho v kostele sv. Janů. Festival tedy ohraničují dvě klíčová díla protestantské hudební tradice. Jestliže zprávu evangelisty Matouše chápeme jako svědectví přímého účastníka velikonočních událostí v Jeruzalémě, pak svědectví apoštola Pavla navazuje na ono evangelijní „blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili“ (Jan 20, 29). Felix Mendelssohn Bartholdy vypráví svými rozmanitými hudebními prostředky příběh klíčového apoštola a odkazuje přitom k různým rovinám tradice. Samotnou – poměrně neobvyklou – volbou námětu se vrací k počátkům křesťanství, podobně jako ve své hudební řeči využívá starších skladatelských forem (sborové chorály) a přístupů s odkazem na bohatou bachovskou tradici, kterou sám pomáhal znovuoživit.
Snad ještě užší propojení či souznění chrámové architektury s hudbou představuje uvedení díla Brány Jeruzaléma, jehož autorem je litevský skladatel Bronius Kutavičius (1932). Různorodé obsazení jednotlivých částí vybízí k využití členitého prostoru evangelického kostela Jana Amose Komenského.
Protipólem této barevné rozmanitosti bude velikonoční program jednohlasých latinských zpěvů Hildegardy z Bingenu a velikonočního středověkého repertoáru v podání ženského vokálního souboru Tiburtina. Pro tento typ repertoáru se přímo nabízí (a velikonoční festival ji tradičně využívá) bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, původně konventní chrám kláštera cisterciaček, založeného královnou vdovou Eliškou Rejčkou.
Ve stejných prostorách zazní jen o den později recitál varhaníka Jana Šprty, který sestavil velikonoční program z děl 19. a 20. století. Vedle děl velikánů varhanní literatury (Tournemire, Widor, Reger, Karg-Elert) v něm jistě zazáří i variace na velikonoční sekvenci Victimae paschali laudes skladatele a pedagoga brněnské konzervatoře Vladimíra Wernera (1937–2010) či jediná varhanní skladba Bohuslava Martinů Vigilie (Bdění).
Tradiční temné hodinky festivalu se tentokrát prolnou s hlavním programem festivalu, a to vystoupením prestižního belgického ansámblu Graindelavoix. Ve středu Svatého týdne zazní v podání tohoto souboru pozoruhodné lamentace pozdní renesance, díla skladatelů ve službách Habsburků. V Bruselu působil na počátku 17. století španělský autor Pedro Ruimonte, na rudolfínském císařském dvoře v Praze v téže době varhaník vlámského původu Carl Luython. Ve čtvrtek a v pátek Svatého týdne na renesanční lamentace navazuje v chronologickém pořadí barokní pašijové oratorium Zpívaná rozjímání Františka Antonína Míči v podání Barokního orchestru Pražské konzervatoře a na Velký pátek pak klasicistní zhudebnění středověké sekvence Stabat Mater Jana Křtitele Vaňhala v podání studentů katedry zpěvu Janáčkovy akademie múzických umění a Konzervatoře Brno.
Vladimír Maňas dramaturg festivalu
Srdce / Útočiště
20/3—3/4/2016
Pětiletou řadu velikonočních festivalů duchovní hudby s motivy pohybu / pouti uzavírá v jubilejním dvacátém pátém ročníku návrat k tomu nejniternějšímu. Festival tentokrát charakterizují motivy labyrintu, hledání ztracené ovce, návratu. S odkazem na symbol srdce / útočiště zaznějí v průběhu festivalu především skladby s vazbou na české země.
Úvodní koncert v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou šéfdirigenta Heiko Mathiase Förstera bude věnován zřídka slýchaným dílům Miloslava Kabeláče, Luboše Fišera a fascinujícímu písňovému cyklu Jana Hanuše s názvem Dřevěný Kristus. Ve Svatém týdnu vedle sebe zaznějí v novodobé premiéře oratorium Snímání z kříže (1748) Franze Xavera Richtera a program zcela současných duchovních skladeb s premiérou Sedmi Slov Kristových na kříži Pavla Zemka Nováka. V rámci temných hodinek festivalu budou v průběhu tří dnů poprvé souborně provedeny lamentace a responsoria Jana Dismase Zelenky.
K vrcholům festivalu se nepochybně zařadí vystoupení francouzského ženského ansámblu Discantus, propojující velikonoční repertoár středověké Francie a českých zemí, a to v unikátním prostoru baziliky na Starém Brně. Skrze návrat k emblematickému dílu Petra Ebena Labyrint světa a ráj srdce v podání Ireny Chřibkové a s recitací Marka Ebena zaznějí v plné kráse nové varhany Hermanna Mathise v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Závěrečný koncert je věnován dvěma výjimečným dílům českých tvůrců. V provedení Filharmonie Brno zazní rozměry téměř mahlerovská 4. symfonie c moll Josefa Bohuslava Foerstra s podtitulem Veliká noc a chvalozpěv Te Deum laudamus Antonína Dvořáka.
Vladimír Maňas dramaturg festivalu
Západ / Ratio
29/3—12/4/2015
Ve střední Evropě ojedinělý Velikonoční festival duchovní hudby je od svého počátku pevně zakotven v liturgickém čase. Mezi Květnou nedělí a druhou nedělí velikonoční se koná šest až sedm koncertů, a to výhradně v chrámových prostorách.
Od roku 2012, kdy se produkce festivalu ujala Filharmonie Brno, se už většina koncertů nekoná v dříve upřednostňované, avšak po akustické stránce náročné katedrále sv. Petra a Pavla. V rámci nového dramaturgického přístupu má své místo i chrámový prostor jako jeden ze zdrojů inspirace, proto se dá s nadsázkou říci, že řada koncertů vznikla na míru jednotlivým kostelům. Nebo naopak, někdy si interpreti jednoznačně volí „svůj“ chrám. Od roku 2012 také každý ročník získal svůj vlastní motiv. V duchu Labyrintu Jana Amose Komenského je posluchač vybídnut k pohybu (Pouť, 2012), vyjití (Exodus, 2013) a objevování dalších směrů, míst a témat (Východ – Počátek, 2014; Západ – Ratio, 2015), aby nakonec našel cestu z bludiště zpět do svého nitra (Srdce – Útočiště, 2016).
Tematické vymezení festivalu v roce 2015 je zrcadlové vůči předešlému ročníku. Festival je věnován opačné světové straně, ale také tématům eschatologickým a apokalyptickým, racionalitě. Oblouk mezi staletími se klene mezi středověkými chorálními zpěvy, renesanční polyfonií z unikátních brněnských rukopisů, soudobou duchovní tvorbou českých i zahraničních skladatelů až k závěrečnému koncertu na Petrově, na němž zazní velikonoční kombinace mistrovských děl rakouského skladatele a varhaníka Antona Brucknera.
Vladimír Maňas dramaturg festivalu
23. ročník
13—27/4/2014
Festivalový program je věnován hledání různých významových vrstev Východu ve smyslu strany vycházejícího slunce, počátku, ženy. Připomenuta tak bude východní křesťanská liturgie a její vlivy (ruská i srbská pravoslavná hudba 19. a počátku 20. století, duchovní skladby Arvo Pärta, Janáčkova Glagolská mše). Mezi další témata patří inspirace Východem v evropské hudbě a motiv ženy v barokním oratoriu o svaté Heleně, ve Dvořákově oratoriu Stabat Mater a projektu Ivy Bittové. Druhou osnovou festivalového programu je připomínka Roku české hudby 2014 v dílech domácích autorů (Dvořák, Janáček, Handl Gallus) nebo skrze díla zde uváděná a konečně pozoruhodný autorský projekt Ivy Bittové, dialog s chorálními zpěvy z Jistebnického kancionálu.
Vladimír Maňas dramaturg festivalu
