Poté, co Mojžíš vyvedl jeho lid z Egypta a vedl jej pouští, si mnozí z nich stěžovali na nedostatek jídla a vody, ale také na Mojžíše a Boha. „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti zahubili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ Za trest seslal Hospodin na lid ohnivé hady, kteří řadu z nich usmrtili. Zbylí, pamětliví svého prohřešku prosili Mojžíše, aby se za lid modlil. Učinil tak a Hospodin mu řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ Mojžíš tak učinil a uštknutí byli zachráněni…
Na Velký pátek 7. dubna roku 1730 zaznělo v drážďanské dvorní kapli italské oratorium, Il serpente del bronzo (literatura dosud užívala název převedený do moderního pravopisu Il serpente di bronzo), které lze bezpochyby řadit k mistrovským hudebním dílům vrcholného baroka. Libreto k oratoriu pochází z pera saského dvorního básníka Stefana Benedetta Pallaviciniho (1672–1742); hudbu zkomponoval rodák z Louňovic pod Blaníkem, Jan Dismas Zelenka (1679–1745).
Námět libreta je sám o sobě pozoruhodný. Příběh ze starozákonní knihy Numeri alegoricky odkazující k hadovi v zahradě Eden i ke Kristově oběti na kříži zůstal totiž v průběhu dějin hudby spíše na okraji uměleckého zájmu. Pallavicini a Zelenka však naplno využili jeho dramatický potenciál a vytvořili dílo, které může směle konkurovat tehdejší nejkvalitnější italské oratorní i operní produkci. O to více je s podivem, že Bronzový had upadl posléze (jako mnohé další kompozice 17. a první poloviny 18. století) v zapomnění. Zelenkovu partituru uloženou v drážďanské Sächsische Landesbibliothek po více než dvě stě sedmdesáti letech znovu rozezněl Adam Viktora se souborem Ensemble Inégal. Intenzivní snahy o komplexní poznání tohoto duchovního opusu dovršila třináct let poté Gabriela Viktorová Eibenová obhájením diplomové práce s názvem Jan Dismas Zelenka: Il serpente di bronzo – vrcholně barokní dílo mimořádných kvalit.
Hudba Jana Dismase Zelenky zažívá v posledních dvou desetiletích nebývalou renesanci. Právem je tento autor ve světě řazen mezi nejvýznamnější skladatele barokní epochy. Rovněž aktuální bádání o něm pokročilo mílovými kroky, a to díky muzikologům Janice B. Stockigt, Jóhannesi Ágústssonovi a jejich kolegům, kteří – mimo jiné – donedávna téměř každoročně prezentovali výsledky svých výzkumů na symposiích Zelenka Conference Prague. Již v rámci prvního ročníku této konference seznámili Stockigt a Ágústsson ostatní účastníky s novými poznatky k Zelenkovu životu, přičemž vyvrátili i řadu mýtů, které o skladateli panovaly a šířily se i v rámci odborné literatury.
Na fotografii Markův kříž u Kobeřic na Vyškovsku. Foto RomanM82
