21. 4. 2022, Opera Plus, Jiří Čevela
Velikonoční festival duchovní hudby se po velikonočním triduu přesunul do druhého týdne svého konání. První koncert velikonočního oktávu proto připadl na středeční večer 20. dubna 2022, kde byla v kostele sv. Augustina na náměstí Míru uvedena světová premiéra celovečerního díla brněnského skladatele Pavla Zemka Nováka (* 1957) napsaného pro bicistu Martina Opršála.
Vznik skladby Adorace Nejsvětějšího Srdce Ježíšova inicioval u skladatele Pavla Zemka Nováka sám interpret večera Martin Opršál na sklonku 90. let minulého století. Když na Bílou sobotu roku 2009 skladatel kompozici dokončil, vzniklo takřka hodinové dílo pro sedmdesát bicích nástrojů, jehož premiérové uvedení s odstupem dalších přibližně deseti let u Opršála inicioval dramaturg festivalu Vladimír Maňas. Bicista proto partituru podrobil revizi, aby si pro postupné nazkoušení skladby přizval houslistku Terezu Horákovou a dvě své studentky z JAMU Kristýnu Švihálkovou a Anežku Novákovou a obklopil se tak ženským elementem, což jak sám uvádí v tištěném programu „může být jemnosti skladby ku prospěchu“.
V místě konání byl bohatý provozovací aparát v zásadě rozdělen na tři stanoviště, kde byli interpreti večera obskládáni nejen baterií bicích nástrojů, ale také několika různě situovanými notovými pulty s jednotlivými notovými party. Vítaným prvkem pak bylo umístění televizní obrazovky na straně před presbytářem, kde byly promítány texty jednotlivých invokací. To velmi napomohlo průběžné orientaci ve struktuře skladby, respektive pochopení souvislostí mezi textem a hudbou. Opršál před samotným začátkem provedení krátce kontemploval zády k divácky zcela zaplněnému kostelu – ve stejném postavení nicméně strávil převážnou část své interpretace. V úvodu Adorace se jako integrální součást díla rozezněly kostelní zvony, které po chvilce „sólistického vstupu“ jakousi zvukovou koláží doplňovaly tóny kovových zvonů (tubular bells), rozeznívaných již samotným bicistou. Během třetí, respektive čtvrté invokace Opršála v presbytáři doplnily jeho kolegyně bicistky, které postupně přicházely po bocích hlavní lodě chrámu při hraní na mešní zvonky. Až v patnácté invokaci se poprvé rozezněl buben (spolu s melodickými gongy), do té doby byla skladba (celkově členěna na jakési tři hlavní celky) veskrze opřena o marimbu, vibrafon, xylofon, činely, triangly, již zmíněné kovové zvony a další idiofony. Bubny – ve smyslu membránofonů – se jako distinktivní instrumentační prvek objevily v poslední třetině díla (od dvacáté druhé invokace dále), kdy se pod Opršálovýma rukama rozeznělo především osm tympánů. Houslistka pak nastoupila až v poslední části skladby, tedy třicáté třetí invokaci, kterou tvořily tři texty se závěrečnou codou a zároveň představovala vrchol nástrojové rozmanitosti. Oproti předcházejícímu vyznění skladby zde housle zajistily poměrně expresivní prvek, který byl ještě zdůrazněn hrou na kontrabas (jak perkusivně, tak melodicky s využitím agresivního bartókovského pizzicata), celestu nebo také klavír.
Pavel Zemek Novák je znám svými unisonovými kompozičními postupy, s nimiž ve svém díle pracuje ve vertikálním i horizontálním smyslu. Ve světové premiéře jeho Adorace Nejsvětějšího Srdce Ježíšova však snad byly postřehnutelné především vlivy jeho učitele kompozice ze studií na JAMU Miloslava Ištvana, pro jehož hudební tvorbu (zejména posledních dvaceti let jeho života) je charakteristická rytmická i témbrová práce s bicími nástroji. V tomto smyslu lze hledat podobnosti s vyzněním premiérované skladby – právě bohaté využívání různých paliček umožnilo rozeznít nástroje nejen v různých barvách, ale také odlišných dynamických odstínech. Skrz dozvuk jednotlivých tónů a různé barevné kombinace Zemek Novák v díle docílil jistých harmonických souzvuků, které se velmi zřetelně nesly prostorem kostela. Dílo o třiceti třech invokacích (úhrnem však o třiceti šesti částech) mohlo zpočátku působit poměrně fragmentovaně jako ne příliš souvislý tok hudebních miniatur, celkové vyznění však působilo velmi pospolitě a upřímně, pročež provedení pocitově proběhlo vcelku rychle. Kontemplativní a barvitý charakter pečlivě nastudované a brilantně provedené skladby příhodně doplňoval vizuální zážitek z koncertu: kromě úvodního procesí je tím myšlena možnost ustavičně pozorovat zjevnou synergii a soustředěnost všech hráčů, tolik potřebné k provedení této interpretačně ne zcela jednoduché skladby.
Jelikož si skladatel vzhledem k charakteru uvedené kompozice nepřál, aby diváci interpretům a skladateli po provedení zatleskali (jak v úvodu večera oznámil Vladimír Maňas), aplaus nahradilo závěrečné kolektivní povstání všech přítomných. Tím byla projevena úcta jednak hudebníkům, tak samotnému skladateli, který byl během provedení „schován“ v publiku mezi ostatními posluchači. Celý vydařený večer byl tedy dokladem toho, proč je Velikonoční festival duchovní hudby jedinečnou, ba nepostradatelnou součástí tuzemského kulturního života. Kromě toho, že dává prostor ne vždy doceňovaným či širší veřejnosti známým skladatelům a interpretům, jejichž umění však lze bez ostychů označit za světové, naskytuje svým příznivcům možnost k hlubokým a neopakovatelným hudebním prožitkům.
Adorace
20. dubna 2022, 20:00 hodin
Kostel sv. Augustina, Brno
Program:
Pavel Zemek Novák: Adorace Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (premiéra)
Účinkující:
Martin Opršál – bicí nástroje
Kristýna Švihálková – bicí nástroje
Anežka Nováková – bicí nástroje
Tereza Horáková – housle
