Po těch slovech šel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci.
Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval.
Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi.
(Jan 18, 1-3)
Zahrada jako ohrazené místo, útočiště v úzkostech.
Getsemanská zahrada, kam se Kristus chodíval modlit, se nacházela na úbočí Olivové hory. Možná proto se v moravské lidové tradici stává vyvoleným dřevem kříže právě olivovník, vzácný a exotický, který by zdejší mrazy nepřežil.
Olivový olej je vedle včelího vosku tou nejcennější obětinou, jím se sytilo věčné světlo v lampách svatyní, ale také olejem určeným k pomazání (slovo Kristus/Mesiáš znamená Pomazaný). Olivovou ratolest přinesla holubice zpět k Noemově arše poté, co opadly vody potopy.
Oliva jako symbol vykoupení.
27.ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby je inspirován emblémem zahrady i jejími poklady. Symbolika rostlin je s křesťanskou tradicí svázána podobně úzce jako jejich praktické využití, naše porozumění těmto významům i spojitosti různých květin s jednotlivými částmi liturgického roku se však postupně vytrácejí. Velikonoční festival chce tyto různé významy připomenout: začíná příznačně právě na Olivetské hoře s Beethovenovým oratoriem, v Getsemanské zahradě setrvává v bdění (Vigilie Wolfganga Rihma) a k lidové tradici odkazuje vyjitím za hradby města do secesního chrámu Neposkvrněného Početí Panny Marie na Křenové, kde zaznějí Janovy pašije na nápěvy moravských lidových písní.
Ve velikonočním týdnu jsou květinové vzory vetkány do radostných mší středověké Itálie i barokního velikána Jana Dismase Zelenky. Getsemany připomíná sám vzkříšený Kristus, kterého Marie Magdalská považuje nejdříve za zahradníka. Emblém zahrady může splývat s představou ostrova. Pokud ten však přestane být útočištěm, může se stát spíše biblickou vinicí, kterou si Pán vyvolil, a ona se obrátila proti němu.
Stojí dřevo olíva, stojí dřevo olíva.
Na něm Pán Bůh odpočívá,
svó předrahó krev vylívá.
(Z Rudíkových u Šumperka. František Sušil: Moravské národní písně)
Vladimír Maňas, dramaturg festivalu
